Podobné tituly
Informace o albu
Původní EP album 81 0382-7 311 "Rock debut č. 5 Ošklid|" vydal Panton v roce 1988 - nyní titul vychází v Supraphonu poprvé digitálně.
Brněnský Ošklid patří k tomu nejoriginálnějšímu, co může v posledních letech naše rocková hudba nabídnout. Taková kombinace ironie, poetických paralel, intelektuální burlesky, černého humoru a jedovatého šklebu, hudebních i jazykových hříček a skrytých moralit má své souvislosti leda v hodně vzdálených a jinak cílených pokusech o brechtovský rock Toma Waitse nebo ve scénických experimentech amerických minimalistů. A to jen do té míry, že všem je společná snaha o různé formy sdělené, jimž by Velemír Chlebnikov určitě říkal "zaumná". Přitom kapela vznikala závratnou rychlostí - mezi první zkouškou a ohromným úspěchem na Rockfestu 87 uplynuly pouhé dva měsíce. Kytarista a skladatel Petr Váša v Ošklidu sestrojil složité soukolí, jehož kolečka do sebe jako v hodinkách dokonale zapadají, i když se jejich pohyb může zdát na první pohled naprosto nelogický. Zdánlivě nepřehledná anarchie je však snadno dešifrovatelným systémem informací, sdělovaných obsahem slov, ale i jejich vnitřní strukturou, kterou sbory a zpěvák rozbíjejí na molekuly slabik, o několika hudebních vrstvách a v neposlední řadě i stylizovaným dramatickým projevem, jenž patří k nezapomenutelným složkám jejich čtyřicetiminutového koncertního bloku. Všechno je v podstatě jednoduché - Váša například interpretuje hudební složku takto:"Ošklid byl postaven na třech rovinách. První je představována rytmikou a kytarou. Snaží se být co nejjednodušší a zachovávat rockový, snad dokonce taneční rytmus. Někdy to může vzdáleně připomínat i disco. Druhé rovině říkám "ping-pong" nebo "pekelný stroj". Je to vlastně interakční dialog houslemi a trubkou. Ten probíhá i v mlčení, kdy oba nástroje své krátké, dráždivé brejky nehrají. A třetí vrstvou jsou vokály, sestavené z protikladů nezúčastněného dívčího sboru a arogantního Zavadilova zpěvu. A k tomu ještě mužské, "vlčí" sbory." V této konstrukci informací "formálního" rázu najdeme hlavní poselství kapely definované v podtitulu celého programu: "Metafyzická estráda Ošklid hraje k příjemnému poslechu jednoduché písně pojednávající o duševní nehezkosti, sociálních úzkostech, konzumním přístupu k životu, zmechanizování vztahů mezi chlapcem a dívkou, jihoamerických policejních režimech, špatně pochopeném vědeckotechnickém pokroku, zkomercionalizování některých biologických funkcí, nekvalitní detektivní literatuře a o touze být jiným, lepším."
Ale i v tomto podtitulu je zaznamenaná jen malá část toho, o čem jsou písně Ošklidu. Nevěříte?
Josef Vlček